Češi mají peníze na účtech, v bytech i ve zlatě. Kde jim ale skutečně vydělávají?

Kdo měl v létě 2021 milion korun na spořicím účtu, dostával za jeho držení skoro nic. Kdo ho tehdy vložil do bytu, mohl během několika let sledovat růst ceny o stovky tisíc. Kdo koupil zlato, dnes možná počítá ještě vyšší zhodnocení. Jenže stejně snadno se dá vybrat opačný příběh: peníze zamčené v nemovitosti, která nejde rychle prodat, nebo zlato nakoupené těsně před prudkým poklesem.

Češi mají k nemovitostem vztah, který se podobá spíš rodinné tradici než investiční strategii. Byt je něco, na co si lze sáhnout. Spořicí účet je jen číslo v aplikaci. Zlato se leskne v trezoru. A z toho vzniká poměrně drahá iluze bezpečí.

Spořicí účet: pohodlí, které má svou cenu

Na účtu se dnes peníze nehýbou. A právě proto působí bezpečně.

Česká národní banka drží od 19. června 2026 dvoutýdenní repo sazbu na 3,75 procenta. Banky tak stále mají důvod za vklady platit, ale spořicí účet není dlouhodobá investice - je to parkoviště pro peníze.

Model je jednoduchý. Milion korun při úroku 3 procenta ročně přinese před zdaněním 30 tisíc korun. Po patnáctiprocentní srážkové dani zůstane 25 500 korun. Pokud ceny rostou o 2 procenta, reálný výnos je podstatně menší.

A hlavně: sazba není slib na deset let. Banka ji může změnit. Úrok, který vypadal atraktivně v lednu, může být v létě pryč. Některé nabídky navíc platí jen do určitého limitu nebo pod podmínkou pravidelného používání účtu.

Přesto má spořicí účet jednu vlastnost, kterou nemovitost ani zlato neumějí. Peníze jsou dostupné prakticky okamžitě. Když přijde rozbitá střecha, výpověď nebo nečekaný výdaj, není potřeba hledat kupce ani řešit spread mezi nákupní a prodejní cenou.

Na krátkodobou rezervu je účet často lepší než investice. Na desetileté držení peněz už většinou začíná být drahý právě tím, že nic nedělá.

Nemovitost vydělává, dokud se nic nepokazí

Byt za šest milionů korun, který za deset let zdraží na osm milionů, vypadá jako skvělý obchod. Jenže vlastník mezitím platil fond oprav, pojištění, údržbu, daň z nemovitých věcí a občas také opravu, která přišla přesně ve chvíli, kdy se to nejméně hodilo.

U pronájmu je účet ještě méně romantický. Nájemné není čistý výnos. Z něj se odečítá prázdný měsíc, opravy, vybavení, pojištění, případná správa a daňové dopady. Byt za osm milionů s nájmem 25 tisíc korun měsíčně nevydělává 3,75 procenta ročně. Hrubý výnos je 300 tisíc korun za rok. Čisté číslo může být výrazně níže.

To neznamená, že nemovitosti nefungují. Fungují. Čeští vlastníci navíc dlouho těžili z růstu cen bytů a z toho, že nemovitost lze financovat dluhem. Jenže dluh násobí nejen zisk, ale také chybu. Když se úrok z hypotéky přepočítá z původně příjemné sazby na výrazně vyšší, výnos z pronájmu se může smrsknout rychleji než inzerát na realitním serveru.

ČNB v roce 2026 upozorňuje na silný růst cen bytů a úvěrové aktivity. Pro investiční hypotéky zároveň pracuje s přísnějšími limity než u běžného vlastního bydlení.

Byt má ještě jeden problém, o kterém se při rodinných debatách o investování příliš nemluví: je to jedna velká sázka na jedno místo. Jeden dům. Jedno město. Jeden nájemník. Jedna střecha.

A pak přijde havárie vody.

Zlato: pojistka, ne kouzelný stroj na peníze

Zlato má v českých domácnostech zvláštní postavení. Není to jen investice. Je to také rodinný artefakt, pojistka proti nedůvěře a někdy velmi konkrétní reakce na historickou zkušenost.

V posledních letech se mu dařilo výrazně. I ČNB v roce 2025 uvedla, že investice do zlata přinesly její rezervě zisk 57 miliard korun. Centrální banka přitom na konci června 2026 držela 82,4 tuny zlata a do roku 2028 chce dosáhnout 100 tun.

To ale není argument pro nákup zlaté cihly za všechny úspory.

Zlato nenese úrok ani nájem. Vydělá jen tehdy, když ho později prodáte dráž, než jste ho koupili - a ještě je potřeba odečíst rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou. U fyzického zlata může být tento rozdíl citelný. U malých slitků bývá nákladovost často horší než u větších kusů.

Zlato je dobré jako část majetku, který se chová jinak než bankovní účet nebo byt. Jako celý majetek je to sázka na strach.

A strach je špatný investiční plán. Někdy vyjde. Jindy člověk koupí právě ve chvíli, kdy všichni kolem mluví o tom, že zlato už jen poroste.

To bývá nebezpečná věta.

Když se podíváme na českou realitu, žádná z těchto možností není univerzálním vítězem. Spořicí účet kupuje čas a likviditu. Nemovitost může vydělat na růstu ceny i nájmu, ale za cenu koncentrace a starostí. Zlato může fungovat jako protiváha k finančnímu systému, samo však žádný pravidelný příjem nevytváří.

Rozdíl mezi dobrým a špatným uložením peněz proto často nevzniká u otázky, co člověk koupil. Vzniká o několik let dřív, když se rozhodne, že všechny peníze musí stát na jednom místě. A pak se ukáže, že milion korun na účtu, milion v cihle a milion v bytě nejsou tři stejné miliony - jeden čeká, druhý kolísá a třetí může být zamčený za dveřmi, které se neotevřou zrovna tehdy, když je člověk potřebuje.