Deset let do důchodu? Jedno číslo rozhodne, jestli budete mít klid, nebo problém

Je mu 55 let. Na účtu má dva miliony korun, splacený byt a pocit, že už má hotovo. Pak si poprvé spočítá, kolik bude každý měsíc opravdu potřebovat. Ne dnes. Za deset let. Po zaplacení energií, léků, pojištění auta a dovolené, které se nechce vzdát jen proto, že přestal chodit do práce. Najednou vyjde, že mu bude chybět zhruba 12 tisíc korun měsíčně. A právě tahle mezera je mnohem důležitější než výše jeho úspor.

Deset let před odchodem do důchodu totiž přestává být zajímavé, kolik jste vydělali. Rozhoduje, kolik peněz dokáže váš majetek dlouhodobě posílat zpátky.

Nepočítejte majetek. Počítejte měsíční výpadek

Největší omyl přichází ve chvíli, kdy se lidé dívají na celkovou hodnotu svých úspor. Tři miliony korun znějí dobře. Jenže bez kontextu neznamenají skoro nic.

Začněte opačně. Sečtěte očekávaný starobní důchod. Přidejte případný příjem z pronájmu nebo jinou pravidelnou rentu. Pak napište vedle částku, za kterou chcete skutečně žít. Ne přežívat.

Modelový příklad? Domácnost očekává dva důchody po 24 tisících korun. Dohromady 48 tisíc. Výdaje ale vycházejí na 63 tisíc měsíčně. Rozdíl činí 15 tisíc.

Právě těchto 15 tisíc je číslo, kolem kterého se má točit celý finanční plán. Ne výnos fondu za minulý rok. Ne hodnota portfolia na investiční aplikaci.

Při výpadku 15 tisíc korun měsíčně potřebujete pokrýt asi 180 tisíc ročně. Pokud má rezerva vydržet dvacet let, bavíme se o částkách v řádu několika milionů korun. A inflace do těchto výpočtů ještě promluví.

Hypotéka není největší riziko. Horší bývá špatné načasování

Lidé deset let před důchodem často řeší jediné - co nejrychleji doplatit hypotéku. Někdy to dává smysl. Jindy ne.

Pokud zbývá úvěr s úrokem kolem dvou procent a vedle něj leží investice, které dlouhodobě vydělávají podstatně víc, nemusí být mimořádná splátka nejlepší nápad. Zato hypotéka s výrazně vyšším úrokem už může znamenat jistou zátěž, kterou stojí za to odstranit ještě před koncem pracovního života.

Podobně zrádné bývá načasování odchodu do důchodu s čistě akciovým portfoliem. Představte si, že přijde propad trhů o třicet procent právě ve chvíli, kdy z investic začnete pravidelně vybírat. Papírová ztráta se během několika měsíců změní v trvalou. Peníze mizí z portfolia v nejhorší možný okamžik.

Proto poslední dekáda před důchodem není obdobím, kdy se honí maximální výnos za každou cenu. Je to období, kdy se řeší odolnost plánu.

Jedna kontrola často odhalí víc než rok investování

Existuje jednoduchý seznam čísel, která stojí za to znát zpaměti. Odhad starobního důchodu. Měsíční výdaje po odchodu z práce. Výše rezervy na dva až tři roky života bez nutnosti prodávat investice. Termíny konce fixací úvěrů. Daňové dopady při výběrech z investičních produktů.

Překvapivě často právě tady vyplave problém, který se deset let ještě dá opravit. Chybějící pojištění dlouhodobé pracovní neschopnosti. Nevýhodně rozložené investice. Nebo fakt, že většina majetku je v nemovitosti, která se sice dobře vyjímá v tabulce osobního majetku, jenže účty za elektřinu z ní zaplatit nejdou.

Deset let je dost dlouhá doba na změnu směru. A zároveň příliš krátká na experimenty, které slibují rychlé dohnání ztraceného času. Právě tehdy se totiž ukazuje, že nejdražší finanční chyba nevzniká špatnou investicí, ale špatně položenou otázkou, protože místo kolik mám bylo od začátku potřeba počítat hlavně...