Investiční riziko nezačíná u akcií. Začíná u vaší první panické reakce

V pondělí ráno vidí investor na účtu minus 180 000 korun. Peníze má uložené v dynamickém portfoliu, horizont patnáct let a podle dotazníku vysokou toleranci k riziku. Večer prodává všechno.

Na papíře měl odvahu. V praxi měl problém snést ztrátu.

Tohle je jeden z nejdražších omylů při investování. Lidé si často myslí, že jejich rizikový profil určuje výše příjmu, věk nebo to, jestli se nebojí akcií. Jenže peněženka a povaha mohou táhnout každá jinam. Člověk s vysokým příjmem může psychicky nesnášet pokles o 15 procent. Jiný, s výrazně menšími úsporami, ho vydrží bez mrknutí oka.

Riziko, které si můžete dovolit, není totéž jako riziko, které dokážete vydržet.

Konzervativní investor někdy není opatrný. Jen má krátký horizont

Představme si 45letého zaměstnance, který má 800 000 korun a chce za tři roky rekonstruovat dům. Investovat většinu peněz do akciového portfolia by mohl. Technicky mu v tom nic nebrání. Prakticky by si tím zadělal na problém.

Pokud trh během těch tří let klesne o 25 procent, nezajímá ho, že se akcie v dlouhém období historicky zotavovaly. Faktura za střechu se nebude řídit jeho investičním horizontem. Peníze bude potřebovat právě tehdy, kdy mohou být zrovna méně hodnotné.

Tady je konzervativní přístup rozumný. Ne proto, že by dluhopisy nebo nástroje peněžního trhu byly vzrušující. Nejsou. Protože krátký časový horizont nesnese velký výkyv.

Pak je tu opačný případ: třicetiletý člověk, který spoří na důchod, má stabilní příjem a finanční rezervu na několik měsíců. Přesto drží téměř všechno v hotovosti, protože kdysi viděl prudký propad akciových trhů.

To už není opatrnost. To je často drahý nákup klidu.

Inflace totiž umí být nenápadná. Když peníze dlouhodobě ztrácejí kupní sílu, účet sice neklesá. Jen za něj koupíte méně. A to bolí až ve chvíli, kdy je pozdě něco dohánět.

Nejhorší portfolio je to, které vás donutí prodat

Dynamické investice mají jeden nepříjemný zvyk: čas od času vypadají jako špatný nápad.

Akciové portfolio může během roku klesnout o desítky procent. Ne proto, že by se změnil váš osobní finanční plán, ale protože trh reaguje na úrokové sazby, recesi, geopolitiku nebo prostě na kolektivní paniku. Číslo na obrazovce se mění rychleji než váš plat.

Investor, který má před sebou dvacet let, může takový propad přežít. Investor, který potřebuje peníze za půl roku, nikoli. A investor, který se při poklesu nedokáže přestat dívat na aplikaci, může udělat chybu bez ohledu na původní plán.

Největší riziko dynamického portfolia není samotný pokles. Je to prodej v nejhorší možný okamžik.

V praxi se často ukáže, že problém není v tom, že investor nezná rozdíl mezi akciemi a dluhopisy. Problém nastane při prvním skutečném propadu. Do té doby se riziková tolerance snadno deklaruje. Dotazník snese ledacos.

Pak přijde měsíc, kdy z 1 000 000 korun zůstane 750 000. Najednou nejde o abstraktní procenta. Jde o 250 000 korun, které byly ještě nedávno na účtu.

Co uděláte?

Odpověď na tuto otázku je často cennější než jakýkoli investiční dotazník.

Peněženka má své limity, povaha také

Při rozhodování o riziku má smysl začít u peněz, ne u ambicí. Máte finanční rezervu? Budete prostředky potřebovat za dva roky, nebo za dvacet? Co se stane, když na několik měsíců přijdete o příjem? A dokážete během propadu dál pravidelně investovat?

To nejsou administrativní otázky. Jsou to hranice, za které se portfolio nemá vydat.

Investor s hypotékou, nejistým příjmem a nulovou rezervou může mít sebevědomí hodné hedgeového fondu. Jenže první větší výdaj ho donutí prodávat. Riziko se neměří tím, kolik si přejete vydělat, ale také tím, jak dlouho můžete nechat peníze pracovat bez nuceného výběru.

A potom je tu povaha. Někomu nevadí, že hodnota investice několik měsíců kolísá. Jiný kontroluje účet při ranní kávě a před spaním. Ten druhý možná nepotřebuje méně ambiciózní finanční plán. Potřebuje portfolio, u kterého se nezhroutí při prvním titulku o recesi.

Proto se často vyplatí kombinovat různé úrovně rizika. Peníze na běžné výdaje a blízké cíle mají mít jiný režim než prostředky určené na vzdálenou budoucnost. Nemusí všechno stát na jedné kartě.

A pokud vám někdo slibuje vysoký výnos bez odpovídajícího rizika, zpozorněte. Trh vám může nabídnout různé konstrukce, garance a marketingové názvy. Základní pravidlo ale zůstává nudně stejné: vyšší očekávaný výnos se obvykle platí vyšší nejistotou.

Kdo chce investovat dynamicky, musí si přiznat, že některé roky budou nepříjemné. Kdo chce investovat konzervativně, musí si přiznat, že přílišný klid může mít také cenu.

A pak přijde ta nejméně pohodlná otázka: co byste udělali, kdyby vaše portfolio zítra kleslo o 20 procent? Odpověď se nepozná podle toho, co říkáte dnes, ale podle toho, co uděláte, až červené číslo opravdu uvidíte.