Když se inkaso po splacení úvěru strhne ještě jednou

V polovině července klient Raiffeisen stavební spořitelny splatil téměř celý dluh a ponechal jednu měsíční splátku. V polovině srpna si banka prostřednictvím SIPO strhla zbytek dluhu. Dne 8. září přišlo „konečné“ vyúčtování s oznámením, že závazky jsou vyrovnány.

Jenže v polovině září si banka prostřednictvím SIPO strhla měsíční splátku znovu. Přeplatek se začal vracet, ale ne celý. Za tuto službu si banka strhla celkem 280 Kč, zatímco neoprávněně inkasovaná splátka stále chyběla.

V bankovních záznamech se přitom objevila i konkrétní srpnová platba. „S valutou 28.07.2003 byla připsána řádná splátka 1 440 Kč.“ Po obdržení soupisu vrácených plateb 21. září byl přeplatek snížený o poplatek zaslán na účet klienta. Začátkem listopadu dorazil přeplatek za srpen ve výši 140 Kč, zatímco za září čekal klient na 2880 Kč.

Případ ukazuje rozdíl mezi tím, kdo platbu zadává, a tím, kdo ji technicky provádí. U SIPO se jednotlivé platby vážou na spojovací číslo a plátce řeší jejich odstranění přímo s jednotlivými příjemci. Česká pošta k tomu uvádí, že „Česká pošta nezajišťuje ani neprovádí odstraňování Platebních položek SIPO vedených u jednotlivých Příjemců na dané spojovací číslo.“ Příjemce tedy určuje položku, která se do SIPO dostane, zatímco banka provádí inkasní úhradu podle svolení k inkasu.

U inkasa rozhoduje souhlas plátce

Stejný rozdíl je patrný u běžného inkasa. Poskytovatel jej provede na základě svolení majitele účtu. Svolení přitom obsahuje také limit a období, na které se vztahuje. Umožňuje tedy předem nastavit hranici, do níž může být částka z účtu odepsána.

Zákon č. 370/2017 Sb. v § 156 stanoví: „Platební transakce je autorizována, jestliže k ní plátce dal souhlas.“ U inkasa se tento souhlas vztahuje k mechanismu, v němž platbu iniciuje příjemce a banka ji následně provede z účtu plátce.

Odvolání souhlasu má vlastní časové pravidlo. § 157 říká: „Plátce může odvolat svůj souhlas s platební transakcí, dokud lze odvolat platební příkaz k této platební transakci.“ Pro inkaso zároveň platí, že souhlas nelze odvolat po uplynutí provozní doby poskytovatele plátce bezprostředně před dnem, který byl sjednán jako den odepsání částky.

U autorizovaného inkasa zákon počítá také s vrácením částky. § 176 stanoví, že plátce musí o vrácení požádat do osmi týdnů ode dne, kdy byla částka odepsána z účtu, pokud jsou splněny stanovené podmínky. U inkasa podle příslušného evropského nařízení je rozsah tohoto práva ještě širší.

Trvalý příkaz funguje opačně než inkaso

U trvalého příkazu vychází pokyn od majitele účtu. Ten nastaví pravidelnou platbu a banka ji podle nastavení odesílá. Příjemce zde nečeká na to, až sám iniciuje jednotlivou platbu.

Ilustrační podmínky ČSOB počítají se zřízením, změnou i zrušením trvalého příkazu elektronickou cestou. Stejný sazebník uvádí také poplatek za trvalý příkaz a inkaso za odchozí položku. Konkrétní podmínky se tedy mohou lišit podle účtu.

U inkasa naopak klient nastavuje svolení. Podmínky ČSOB uvádějí, že „Inkaso je provedeno na základě souhlasu Majitele účtu, jako plátce (svolení k Inkasu).“ Součástí svolení je také limit a období, tedy maximální částka, která může být v daném období z účtu odepsána. Změnu nebo zrušení svolení provádí majitel účtu u své banky.

SIPO do tohoto systému přidává další vrstvu. Spojovací číslo zůstává stejné po dobu setrvání v systému SIPO a jednotlivé platební položky se řeší s jejich příjemci. Samotné svolení k inkasu SIPO se nastavuje u banky. Při změně banky Česká pošta uvádí postup, při němž klient ve stejném měsíci požádá původní banku o zrušení služby „Svolení k inkasu SIPO“.

V popsaném případu se právě na tomto rozdělení rolí ukázal problém. Po předčasném splacení úvěru následovala ještě další platba přes SIPO a následně její vypořádání. Raiffeisen stavební spořitelna přitom uváděla, že po obdržení soupisu vrácených plateb byl přeplatek odeslán klientovi, přičemž z něj odečetla poplatek za šek.