Předčasně splatit úvěr? Banka si může říct o procento, ale ne vždy

Půjčíte si 300 000 korun, po dvou letech máte našetřeno a rozhodnete se dluh zavřít. Banka pošle vyčíslení: jistina, úrok do dne splacení a ještě poplatek. Třeba 3 000 korun.

To poslední číslo ale není bianco šek. U běžného spotřebitelského úvěru nesmí náhrada nákladů přesáhnout 1 % předčasně splacené částky, pokud do konce úvěru zbývá více než rok. Když zbývá nejvýše rok, strop je 0,5 %. Platí to podle současného znění zákona o spotřebitelském úvěru.

Takže u předčasné splátky 200 000 korun je horní hranice 2 000 korun. Ne 2 000 plus nějaký další administrativní poplatek schovaný v sazebníku. Zákon mluví o náhradě účelně vynaložených nákladů a zároveň nastavuje její maximální výši. Banka si tedy nemůže částku jednoduše určit podle toho, co má napsané ve svém ceníku.

Ještě podstatnější je, co se splacením ušetří. Spotřebitel má právo na snížení celkových nákladů úvěru o úroky a další náklady, které by jinak zaplatil až do konce úvěru. Předčasné splacení proto není totéž jako doplacení poslední splátky podle původního kalendáře.

U hypotéky se pravidla změnila. A účet může vypadat jinak

U úvěrů na bydlení je dnes výpočet podstatně ostřejší. Od 1. září 2024 platí nová pravidla, která se týkají některých hypoték a dalších úvěrů na bydlení. Horní limit náhrady je tam 0,25 % z předčasně splacené části za každý započatý rok do konce fixace, nejvýše však 1 %.

Příklad z praxe: klient splácí hypotéku a do konce fixace mu zbývají čtyři roky. Při mimořádném splacení 1,5 milionu korun tak zákonný strop podle této části pravidel vychází na 15 000 korun. To je horní hranice, nikoli automatická částka, kterou má banka právo účtovat.

U těchto úvěrů navíc zákon pracuje s takzvaným úrokovým rozdílem. ČNB pro tento účel zveřejňuje průměry úrokových sazeb podle délky fixace a typu úvěru. Do výpočtu se dostává rozdíl mezi původním smluvním úrokem a referenční sazbou. K tomu mohou přibýt nezbytné administrativní náklady, které jsou v zákoně zastropovány na 1 000 korun.

Papírově to zní technicky. Pro klienta je důležitý jiný detail: banka nemůže jen prohlásit, že jí předčasným splacením vznikla škoda, a tu celou přenést na dlužníka. ČNB výslovně upozorňuje, že u starší úpravy za účelně vynaložený náklad nelze považovat například ušlý zisk z budoucích úroků. Stejně tak nestačí označit vlastní náklad na financování úvěru za náklad vzniklý jeho předčasným splacením.

Jsou situace, kdy banka nesmí účtovat nic

Zákon počítá i s případy, kdy náhrada nákladů vůbec nepřipadá v úvahu. Týká se to například splacení z pojistného plnění určeného k úhradě úvěru nebo úvěru poskytovaného formou přečerpání. U úvěru s pohyblivou sazbou nárok na náhradu nevzniká v období, pro které není stanovena pevná sazba.

U hypoték existuje také zvláštní pravidlo pro konec fixace. Po sdělení nové úrokové sazby může klient u úvěru na bydlení předčasně splatit úvěr bez náhrady ve lhůtě stanovené zákonem. Bez poplatku je za splnění zákonných podmínek také předčasné splacení při prodeji financované nemovitosti po nejméně 24 měsících od uzavření smlouvy.

A pak je tu 25procentní hranice. U jednorázového předčasného splacení může spotřebitel za zákonných podmínek splatit část úvěru až do 25 % celkové výše úvěru bez náhrady; teprve část nad tento limit může být předmětem náhrady. Tohle pravidlo se po novele promítlo přímo do § 117 zákona.

Rozhodující proto není jen otázka „kolik procent si banka účtuje?“ Rozhoduje typ úvěru, datum smlouvy, délka zbývající fixace a důvod, proč se úvěr splácí. U spotřebitelského úvěru za 200 tisíc může být zákonný strop dva tisíce korun. U hypotéky za několik milionů už se počítá jinak. A někdy je výsledkem nula - což bývá část vyčíslení, na kterou se při honbě za jednorázovým poplatkem zapomíná.