Rodičovská není výplata. A banka se podle toho chová

Na účet přijde každý měsíc stejná částka. Třeba 15 000 korun rodičovského příspěvku. Příjem pravidelný, stát za něj ručí, výpadek prakticky nehrozí. Přesto může žadatelka při žádosti o hypotéku nebo vyšší spotřebitelský úvěr narazit. Ne proto, že by peníze nepřicházely. Protože banka tenhle příjem čte úplně jinak než mzdu.

Rozdíl není v tom, odkud peníze dorazí. Rozdíl je v tom, kdy skončí. Rodičovský příspěvek má jasně ohraničenou dobu čerpání. Bankovní model proto nepočítá jen s tím, kolik domácnost dostává dnes, ale hlavně co bude za rok nebo za dva. A právě to často převáží nad aktuálním stavem účtu.

Není výjimkou, že dva klienti se stejným měsíčním příjmem dostanou úplně jiný výsledek. Jeden má pracovní smlouvu na dobu neurčitou. Druhý pobírá rodičovský příspěvek. Na papíře stejné peníze. V interním hodnocení banky dvě odlišné kategorie.

Rozhoduje návrat do práce, ne jen výše příjmu

Při schvalování hypotéky se banky dívají několik let dopředu. Pokud rodič pečuje o malé dítě a zaměstnavatel potvrzuje návrat na původní pracovní místo, situace vypadá podstatně lépe. Jestli pracovní poměr skončil nebo jde o krátkodobé smlouvy, skóre se mění.

Právě proto bankéři často chtějí víc než jen výpis z účtu. Zajímá je pracovní smlouva. Potvrzení od zaměstnavatele. Datum návratu do zaměstnání. U podnikatelů zase daňová přiznání a vývoj příjmů před odchodem na rodičovskou.

Objevuje se i jeden zvláštní paradox. Domácnost může mít vysoké společné příjmy, protože druhý partner vydělává nadprůměrně. Přesto banka řeší rodičovský příspěvek překvapivě podrobně. Důvod je prostý. Když úvěr počítá s příjmy obou, chce vědět, co se stane po skončení rodičovské a jestli rodinný rozpočet nespadne během několika měsíců o desítky tisíc korun.

Samotná rodičovská tedy nebývá problém. Problémem bývá nejistota po jejím skončení.

Menší úvěry projdou snáz než dlouhý závazek

U spotřebitelských úvěrů bývá přístup bank o něco volnější. Kratší splatnost znamená menší riziko a některé instituce rodičovský příspěvek uznávají jako součást příjmů bez větších komplikací. Ani tady ale neplatí jednotné pravidlo.

Rozdíly mezi bankami jsou překvapivě velké. Jedna započítá rodičovský příspěvek téměř celý. Jiná jen částečně. Další bude chtít, aby hlavní příjem nesl partner nebo aby domácnost doložila dostatečné finanční rezervy. Ve výsledku může stejná rodina dostat nabídku na úvěr 400 tisíc korun u jedné banky a u druhé odejde s odmítnutím.

Do hry vstupuje i věk dítěte. Pokud rodič žádá o hypotéku ve chvíli, kdy se blíží konec rodičovské a návrat do práce je reálně za několik měsíců, jednání s bankou často vypadá jinak než u rodiny, která je na začátku několikaletého čerpání příspěvku.

Papírově jde pořád o příjem. Jenže bankovní systémy nehodnotí jen současnost. Počítají budoucnost. A rodičovský příspěvek je pro ně od první chvíle příjmem s odpočítáváním času. Proto se občas stane, že domácnost, která bez problémů zvládá nájem, energie i běžné výdaje, narazí při žádosti o úvěr právě ve chvíli, kdy na účet každý měsíc chodí stejná částka a rozpočet na první pohled působí stabilně.