Spořicí účet, nebo termínovaný vklad? V roce 2026 už nejde jen o desetiny procenta

Když banka nabídne na spořicím účtu 4,2 % a za roční termínovaný vklad jen 3,5 %, není moc co řešit. Peníze zamknout nedává smysl. Jenže přesně takové rozdíly dnes na českém trhu najdeme - a za jiných podmínek může být termínovaný vklad naopak rozumnější volbou.

Česká národní banka drží od června 2026 dvoutýdenní repo sazbu na 3,75 %. V srpnu ji znovu ponechala beze změny. Banky tak nemají důvod nabízet spoření za sazby, které jsme vídali v době vysoké inflace. Přesto se mezi jednotlivými produkty rozevírají překvapivě velké nůžky.

V srpnovém srovnání například CREDITAS nabízela spořicí účet se sazbou až 4,25 %, zatímco její roční termínovaný vklad měl 3,65 %. U mBank činil rozdíl mezi spořicím účtem a ročním termínovaným vkladem dokonce zhruba 0,7 procentního bodu.

To je podstatné. Termínovaný vklad není automaticky výnosnější jen proto, že se peníze na určitou dobu zamknou.

Kdy má zamknutí peněz smysl

Představme si 500 tisíc korun, které majitel rok nebude potřebovat. Pokud dostane 3,5 % na termínovaném vkladu, hrubý úrok je 17 500 korun. Při 4,2 % na spořicím účtu je to 21 000 korun. Rozdíl 3 500 korun před zdaněním.

Za takových podmínek je termínovaný vklad spíš past na představu, že pevná sazba = lepší sazba.

Situace se mění, když banka garantuje na termínovaném vkladu vyšší sazbu než na běžně dostupném spoření. V červenci například Inbank uváděla 3,8 % na šestiměsíční a 3,9 % na roční termínovaný vklad, zatímco sazby spořicích účtů se u některých velkých bank pohybovaly kolem 3 až 3,5 %.

Pak už má fixace logiku. Především pro člověka, který ví, že peníze nebude potřebovat a nechce za půl roku řešit, kam se mezitím posunuly sazby.

Právě jistota je totiž hlavní důvod, proč termínovaný vklad vůbec existuje.

Spořicí účet může změnit úrok prakticky přes noc podle podmínek banky. Termínovaný vklad vám naproti tomu zamkne předem dohodnutou sazbu na sjednané období. Pokud sazby během té doby klesnou, majitel vkladu se tomu směje. Pokud vyrostou, začíná litovat.

A sazby se hýbat mohou. ČNB letos v červnu sazby zvýšila o čtvrt procentního bodu na 3,75 %, v srpnu už je ponechala na stejné úrovni. Další měnověpolitické jednání je naplánováno na 17. září.

Největší chyba? Zamknout všechny peníze

Praktický problém termínovaného vkladu se objeví ve chvíli, kdy přijde nečekaný výdaj. Auto potřebuje opravu. Rozbije se spotřebič. Přijde stěhování.

U spořicího účtu peníze obvykle jednoduše převedete. U termínovaného vkladu je potřeba podívat se do smlouvy. Předčasný výběr může znamenat ztrátu části úroku nebo poplatek a podmínky se mezi bankami liší.

Proto dává větší smysl rozdělit peníze než vsadit všechno na jeden produkt. Část může zůstat okamžitě dostupná a část se dá zafixovat. Není třeba být finanční akrobat. Stačí si nechat otevřená vrátka.

Zajímavý je také rozdíl mezi šestiměsíčním a ročním vkladem. Delší doba totiž nemusí znamenat vyšší sazbu. Červencová data ukazovala, že banky někdy nabízely nejlepší sazby právě u kratších termínů; například J&T Banka měla tehdy 3,6 % na šest měsíců a 3,7 % na rok, zatímco u některých konkurentů byl rozdíl ještě výraznější.

A tak se při rozhodování nevyplatí koukat jen na velké číslo v reklamě. Rozhoduje sazba po celou dobu, podmínky předčasného výběru a hlavně to, kdy budete peníze skutečně potřebovat.

Pokud má někdo půl milionu stranou na plánovanou rekonstrukci za osm měsíců, roční termínovaný vklad je jednoduše špatný nástroj. Pokud má stejnou částku jako rezervu, na kterou několik let nesáhne, může být naopak pevně garantovaný úrok docela elegantní řešení.

Jenže v roce 2026 už nestačí říct termínovaný vklad. Je potřeba říct za kolik. Rozdíl mezi 3,2 a 4,2 procenta totiž u 500 tisíc korun znamená za rok pět tisíc korun hrubého. A za těch pět tisíc už se vyplatí podívat se na podmínky o něco pozorněji...